MECHANICKÁ NÁVĚSTIDLA

Tak, jako máme mechanické závory u přejezdu, tak jsou i mechanická návěstidla.Mechanické návěstidlo je návěstidlo, které má jednu nebo více pohyblivých částí. Změnou polohy této části se měnínávěst, kterou návěstidlo dává. Ovládání návěstidla se děje obvykle pomocí drátovodů a ručně ovládaných stavěcích pák, ale například v Německu je rozšířené i poloautomatické ovládání - po průjezdu vlaku se návěstidlo samočinně elektricky přestaví do polohy zakazující jízdu.

Mechanická návěstidla v drážní a silniční dopravě byla inspirována dorozumívacími systémy v námořní dopravě pomocívlajek a paží. Jednoduché ramenové návěstidlo se na železnici používalo už od poloviny 19. století. Modernější mechanická návěstidla vznikla v 80. letech 19. století. Od počátku byla ovládána drátovody, pro noční provoz byla také vybavována osvětlením. Původní návěstidla měla lampy na řepkový olej, později nastoupil petrolej, svítiplyn a dnes se užívá téměř výhradně elektřina, ačkoli ještě v prvním desetiletí 21. století byla mechanická návěstidla v několika železničních stanicích v České republice osvětlována petrolejovými lampami. Olejové a petrolejové lampy se vytahovaly k ramenům na pomocném lanku přes kladku. Před lampou jsou umístěny skleněné barevné clonky, pohybující se společně s pohyblivou částí návěstidla (ramenem či terčem), čímž je zajištěno svícení noční návěsti příslušné barvy. Některá mechanická návěstidla byla později vybavena reflexním materiálem a osvětlovat je není třeba. Většina mechanických návěstidel na železničních tratích byla nahrazena světelnými návěstidly.

Z roku 1868 je doloženo použití primitivního mechanického semaforu v silniční dopravě na londýnských křižovatkách - semafor měl tvar kříže napodobujícího lidskou postavu s rozpaženýma rukama ("stůj") s možností svěsit obě paže ("volno").[1]V silniční dopravě byly mechanické semafory rovněž nahrazeny světelnými signalizačními zařízeními.